Požadavek, že překlad má být ekvivalentní k originálu, je příliš nepřesný.

Norský translatolog Koller[1] vychází z teze, že pojmy ekvivalence, rovnocennost, nevypovídají ještě nic konkrétního o druhu vztahu mezi dvěma texty. Ten musí být teprve definován. Je určován až vymezením rámce a podmínek, to znamená, že ekvivalenční vztah mezi konkrétním výchozím a cílovým textem vzniká, jestliže cílový text splňuje stanovené podmínky týkající se obsahu, formy, funkce, stylu atd. Na tomto základě Koller prezentuje pět referenčních rámců:

1. Mimojazyková skutečnost zprostředkovaná v textu je prostor pro denotativní ekvivalenci neboli obsahový invariant. Tato perspektiva se soustřeďuje na lexikální stránku, neboť v ní musí být jazyky nejproduktivnější, aby dokázaly vyhovět proměnlivým nárokům komunikace.
2. Konotace zprostředkované v textu způsobem verbalizace, tzv. konotativní ekvivalence, je někdy nazývaná také stylistická ekvivalence. Vztahuje se na stylovou vrstvu, na sociolekt, geografický a historický rozměr, frekvenci jednotlivých jazykových prostředků a jejich užití, na jejich axiologický aspekt.
3. Textové a jazykové normy určují ekvivalenci textově normativní, ekvivalenční vztah v oblasti speciálních textových druhů, v nichž se výběr a použití jazykových prostředků v lexikální a syntaktické oblasti řídí stanovenými jazykovými normami.
4. Příjemce, čtenář, který je adresátem překladu a na něhož se překlad „vylaďuje“, řídí ekvivalenci pragmatickou, setkáváme se i s označením komunikativní.
5. Formálně estetické, individuálně stylistické vlastnosti přítomné v textu jsou základem ekvivalenčního vztahu formální ekvivalence, v literárním překladu nazvaného termínem expresivní ekvivalence. Vytvoření formální ekvivalence v cílovém textu by tedy znamenalo analogii ztvárnění, o kterou by měl překladatel usilovat, přitom využít existujících možností v cílovém jazyce a případně vytvořit nové tvarové formy.

O tom, zda lze ekvivalenční vztahy vůbec vytvořit, se často a mnoho diskutuje. Proti sobě tu stojí axiom kulturní odlišnosti a axiom vyjádřitelnosti. Mezi nimi se rozprostírá pestrá paleta teorií a perspektiv usilujících o explicitní vyjádření mnohotvárnosti jazykových jevů při jejich transformaci z výchozího do cílového jazyka.

[1] Koller, Werner, Einführung in die Übersetzungswissenschaft, Heidelberg 1979